Prosinec 2009

Bill Kaulitz z Tokio Hotel: Je zázrak, že stále žijem!

23. prosince 2009 v 18:57 | ĐaĐynKa |  >N.E.W.S<
Frontman Tokio Hotel, Bill Kaulitz bol minulý týždeň zapojený do autonehody, aj s jeho Audi Q7 na diaľnici v Nemecku, oznámil BILD.

Kdo nevěří v lásku, nevěří v sebe.

23. prosince 2009 v 18:56 | ĐaĐynKa |  Láska
Kdo nevěří v lásku, nevěří v sebe.

1. đíł..

6. prosince 2009 v 17:28 | ĐaĐynKa |  Další za Dalším Kou$kem $rđce
" chceš píchnout?" Ukáže na mě kluk s matnými vlasy svůj chrup.
" Od tebe ani do očí" Zavrčím mezi zuby. To jsou vtipy..!Kráčím si to v Hamburku mezi tichými ulicemi.Kde nic tu nic. Najendou slyším své vyznánění" Durch Den Monsun" od mé oblíbené skupiny Tokio Hotel.

"Amando?..Kde jsi?.." Šeptám do mobilu, abych nezkazila to krásné ticho noci.
"No sláva, Lili! Tobě se dovolat, je jak práce pro vraha, fakt! Lásko, sorry, ale já tu mám rozkouklou obět, chápeš" Zasměje se a vypne hovor. Ano, taková je moje nejlepší kamarádka. Živě si předstvauji tuny kluků, kteří lítají kolem ní a k tomu jí platí colu s vínem. Vlastně s rumem. Já jsem skoro úplně jiná. Sice společenská, ale přesto jiná..Je to černovláska s krásně tmavýma, hnědýma očima. Kdežto já jsem hnědovlasá modroočka..
Co tu budu dělat až do 9 hodin? V 9 večer totiž začíná diska..A s Amandou se tam mám sejít. Pokud tedy vůbec dneska dorazí. Najednou zaostřím a vidím siluetu u pouliční lampy! Co to, sakra, je?! Musím odtud rychle vypadnout. A tak se vydám dost divnou cestou směrem k Aréně, kde se má konat diska. Pak ale narazím na někoho. Málem nedýchám a otočím se. Nestačím zakřičet, jelikož ze sebe nevydám ani hlásku!! Oddechnu si, když se na mě usmívá jakýsi kluk..
" jsi v poho? Vypadáš jak na komat? To chodíš ulicema takhle pozdě sama?" Usměje se.
" Ne! Nejsme tu sama, jen já a můj infarkt!" Pak teprve si uvědomím, s kým to mluvím."Tom?"
" Jasně, že Tom. Kdo jinej yb tu stál. Máš docela štěstí, žes na mě zrovna trefila." Zasměje se.
"Zase takový dík nečekej. Nejsem a nebudu nikomu dlužná" Užuž chci pokračovat po chodníku, ale on mě zastaví.
Koukne se na mě svýma hnědýma očima a pomalu políbí. Vlastně ani nevím, kdo přestal líbat první, ale poté si promnu oči, jelikož nevěřím, že to je pravda. A ona je.....

Hegau Frau - rozhovor o Arthur und die Minimoys 2

6. prosince 2009 v 17:06 | ĐaĐynKa |  →Hlavně Bilík!♥←

Bill: Ahoj, já jsem Bill z Tokio Hotel a znovu dabuju statečného Arthura v "Arthur und die Minimoys 2 - Die Rückhehr des bösen M.

Musím říct, že tato namalovaná postava, vypadá trochu jako Tokio-Bill. Před dvěma a půl lety stál Bill Kaulitz poprvé před mikrofonem a daboval Arthura. A když se plánoval druhý díl filmu, bylo jasné, že Bill Kaulitz chce být znovu u toho!
Bill: Nějak chcete, aby Arthur... pokračoval a má znovu můj hlas. Znovu jsem to chtěl opravdu udělat. Zatím jsem ještě nedaboval žádný jiný film. A trochu je to i můj film. No taky nějak cítím, že mám za Arthura zodpovědnost a tou je můj vlastní hlas.

A to taky klaplo a v druhém díle mluví Arthura. I když se film odehrává v přírodě, Bill Kaulitz k ní žádný velký vztah nemá.
Bill: No musím říct, že blázen do přírody opravdu nejsem. Tím myslím, že do přírody opravdu nechodím. Což je taky dobré v tom případě, že nemusím mít vinu, že někdy ublížím Mimimojům. Jen můžu říct, odeberte se do města a nechte a nechte Mimimoje v lese a v trávě samotné.

Mimimojové leží Billovi opravdu na srdci. A kdo jsou vlastně tihle Minimojové?
Bill: Minimojové jsou drobné postavy, které nemůžete vidět pouhým okem a žijí ve světě, který je vlastně i náš svět, ale my si jich nevšímáme. Mají úplně jiné rozměry. Například když šlápneme botou do trávy, je to pro ně, jako by šel svět dolů. Všechno je mnohem mnohem menší. No je to takový mini svět. Mají víc cool věci, než ty, co máme ve skutečnosti my. A nějakým způsobem mají svůj vlastní svět a své království. Pokud bychom udělali špatný krok, mohli bychom jim to ve skutečnosti zničit.

TOKIO-HOTEL-DE.blog.cz – nekopíruj bez zdroje


Stern.de - 9 otázek na Billa Kaulitze

6. prosince 2009 v 17:01 | ĐaĐynKa |  →Hlavně Bilík!♥←

Jak se žije jako idol teenagerů?
Bill: Často tady o tom mluvíme. No když si sedneme do auta a potom jedeme dlouho a právě nad tím přemýšlíme, kde právě jsme. Potom to je už pro všechny..hm...zvláštní pocit.

Jaké je vaše tajemství úspěchu?
Bill: Myslím, že přesně se tohle nedá vysvětlit. Taky bych nevěděl, jaký je za tím recept. Když se mě teď lidé ptají: "Jak toho dosáhnout"? Myslím, že musíte mít skutečně hodně moc štěstí. Potom tvrdá práce - to je taky naprosto jasné. Možná, že na tom leží hodně soustředění a nic jiného kromě toho neexistuje.

Kontrolujete věci?
Bill: Naprosto s těží dávám věci z ruky a je pro mě těžké je nechat. To znamená, že se vlastně celý den zabývám tím všechno kontrolovat. Taky jsem ten typ, který se ještě desetkrát otočí a podívá se, jestli jsou dveře od domu zavřené.

Existuje život po Tokio Hotel?
Bill: Umím si představit dobu, kdy bychom méně dělali a méně pracovali," řekl zpěvák úspěšné kapely pro stern.de. Tak nemusí "dva, tři" roky vyjít žádné album. "Ale že by Tokio Hotel dál neexistovali, to si nedovedu představit."

Máte chuť si zahrát ve filmu?
Bill: Ehm, ano! Umím si to představit. V každém případě! Je to jenom otázka, od jakého týmu, co to bude za film.... Ale když by to byl dobrý scénař a dobrá role, potom si to opravdu umím představit, vyzkoušel bych to. No doteď prostě nebyla žádná správná role.

Dostáváte hodně nabídek rolí?
Bill: Ano, pokaždé tu nějaké jsou a většinou taky velké role, ale musím říct, že na tohle ještě nejsem. Nejdříve bych rád něco vyzkoušel. V nějakém menším rámci, aniž by to byla nějaká velká věc.

Koho byste rád hrál?
Bill
: No rád bych hrál, ehm..upíra nebo bych si taky dobře uměl představit feťáka.

Jste umělá postava?
Bill: Ten nalíčený a ten Bill, který teď sedí před kamerou, je mi každopádně blíž než ten, který doma ráno vstává. Není to žádná věc, kterou bych dělal jenom pro jiné lidi. Takhle jsem chodil taky do školy. To je skutečně věc, kterou bych si nedokázal představit... Tím myslím, že bych teď před každým musel předstírat umělou postavu. To by pro mě bylo těžké..

Utíká čas v schowbyznysu ryhle nebo pomalu?
Bill: Obojí! Ubíhá dost rychle a myslíte si "Drsné", už zase nový rok a tolik se toho stalo. A ve stejnou dobu je to tak, že to trvá neuvěřitelně dlouho. Takže někdy si myslím "Drsné, den je pryč" a v jiné chvíli "Bože, už to dělám věšnost."

TOKIO-HOTEL-DE.blog.cz – nekopíruj bez zdroje

Der große Jahresrückblick (4.12.2009)

6. prosince 2009 v 16:59 | ĐaĐynKa |  ♥ TOKIO HOTEL ♥
JBK: World Behindy My Wall - Tokio Hotel!
Je milé vás vidět. Ahoj…
A je skvělé, že máte trochu čas a nemusíte letět…pojďte trochu blíž. Uděláme rozhovor, ale věřím, že to nebude lehké kvůli fanouškům. Jen řeknu: Německý hudební export č.1. Jak často jste vlastně v Německu, když celý rok cestujete po celém světě?
Bill: No musím říct, že čas od času do Německa přijedeme a v Německu samozřejmě všichni žijeme a jsou tady naše rodiny a přátelé. Když máme čas, jsme tady.

JBK: Takže si stále můžete vychutnat svou domovskou zemi?
Bill: Ano, naprosto! Absolutně! Pro nás je jasné, že Německo je pro nás č.1, v každém případě je to náš domov!

JBK: Umím si představit, že organizačně je velmi těžké, udržovat kontakt s děním a žít pocit domova. Pokud jste v Severní Americe, v Jižní Americe, ve Francii, v Izraeli, všude tam, kde Tokio Hotel je v první linii, tak zároveň udržet tento pocit v Německu, není snadné?
Tom: No, myslím, že to není tak těžké, abych byl upřímný. Tento pocit domova máte automaticky. To neznamená, že se budeme muset přizpůsobit znovu, když jsme v Německu. Je to fakt, že pokaždé, když jste v Německu, jste doma. To je jasné, myslím, že je to naprosto automatické, abych byl upřímný.

JBK: Mohli byste popsat, jaký byl u vás rok 2009? Šlo to výš a výš, máte mezinárodní ocenění…
Georg: V každém případě velmi stresující období. Šílený rok plný zábavy, plný radosti…
Bill: V každém případě se stalo opravdu spoustu věcí. Poté, co každý rok to bylo, že jsme si mysleli, 'Dobře, co dál? Co budeme dělat? Jak to půjde dál? 'A nové album vyšlo a že je tak dobře přijato a vychází nám to skvěle, to v každém případě není normální. Neočekáváte, že to zůstane takhle. Tento pocit je pokaždé jako…nový a opravdu skvělý pocit.

JBK: Ale je to šílené. Když jste dříve dělali plán pro vaše turné, řekli jste někde mezi Flensburgem, Kemptenem a s Kolínem a Berlínem a Hamburgem a Mnichovem. Tentokrát budeme hrát v Německu dva koncerty a celou dobu budete hrát mezinárodně. To je prostě šílené.
Bill: Ano, no je to spousta práce, ale naprosto si to užíváme. Myslím, že jsme mohli udělat jen tohle, protože máme tady skvělé fanoušky jako na začátku. Když bychom neměli od Německa tuhle podporu, pak by to nebylo možné. Bylo to dobré, absolutně.

JBK: Je vlastně možné zorganizovat život vedle kapely? Jste schopni jít po ulici s čepkou a parukou a zůstat inkognito? Je to vaše blaženost?
Georg: No řekl bych, že my to máme jednodušší než Bill a Tom. Je jde poznat podle špičky nosu.
Tom: Musím říct, že náš osobní život organizačně je katastrofa, abych byl upřímný. Prostě se k ničemu nedostanete. Jste jen pár dní doma a kufry taky nechávám zabalené.

JBK: To znamená, žít s kufry taky doma?
Bill: Jo, naprosto! Jen položíme našich deset tašek a potom zůstanou zabalené.
Tom: No Bill je vždycky zapomene umýt a pak to vždycky nepříjemně smrdí!

JBK: Prosím, už žádné příběhy! Tome, když říkáš 'k ničemu se nedostanete'. Co bys rád udělal, když jsi doma?
Tom: Nevím, opravdu nehodlám udělat něco speciálního. Vlastně si chcete jenom odpočinout, dívat se na televizi a samozřejmě být spolu s rodinou a přáteli. Jsi absolutní fanatik do psů
a čas trávím s nimi…

JBK: Jen si vzít čas na relax…?
Bill: No vlastně máme celou psí školku a 4 psy, kde celou dobu všichni skáčou a každý volný čas trávíme s našimi psy.

JBK: Kdykoliv v životě mladých lidí je to tak, že psi jsou nahrazeni mladými ženami.
Tom
: Tady už to tak je.
Bill: No jediný, kdo z nás má vztah, je Georg…
Tom: Pro všechny je to velmi smutné, ale…
Bill: Pro Toma to bylo taky velmi těžké…
Tom: Ano, bylo to opravdu těžké, protože do té doby jsme hrát v životě Georga první housle…
Georg: Ale pořád je pro mě velmi důležitý.

JBK: Velmi důležitou součástí ...Bill, když se podívám na tebe, myslím, že pokaždé, 'No, přítelkyně, psi, cestování ...' Možná, že jednou Pizza Margherita, že jsi tak štíhlý?
Bill
: Bohužel jsem si tu z vaší strany dostal jenom vodu.

JBK: Ano, je tu jenom voda, správně! Koksová zmrzlina v prášku…
Jsem velmi rád, že jste tady a celý večer jsem se díval na transparent. Mohli byste prosím napsat autogram? Celý večer sleduje transparent dívek, kde je napsáno: 'Potřebuju TH autogram jako vánoční dárek pro mou kamarádku!' Pak jsem řekl: Ok, musím se chovat jako velvyslance a umožnit to. Live podepsání v televizi. Teď jsem jednal čestně. Tady je autogram. Sedí tady 3,5 hodiny a čekají na to. Ne, ne, ne…bez telefonního čísla, jen autogram! To budu muset udělat. Ne, ne, ne! Jsem velmi přísné takovýchto
případech! Ale opravdu celý večer jsem sledoval tento transparent.
Bylo pro mě velkým potěšením, že máme tak skvělou kapelu, která je takový exportní produkt a která poskytuje německou vizitku v hudebním světě a která zůstává stále tak cool a má tady tak uvolněné vystoupení.
Dámy a pánové - Tokio Hotel!
Všichni: Děkujeme pěkně!

TOKIO-HOTEL-DE.blog.cz – nekopíruj bez zdroje

Rockband

6. prosince 2009 v 16:10 | ĐaĐynKa |  >N.E.W.S<
Songy "Monsoon" a "Ready, Set, Go" jsou součástí hry Rock Band, která bude dostupná pro platformy XBOX, WII a Playstation 3.
Seznam všech písní můžete najít tady

http://img80.imageshack.us/img80/2487/212eb7c42357262263o2.jpg

2oo9

6. prosince 2009 v 16:08 | ĐaĐynKa |  Koncerty TH
BILL & TOM KAULITZ! xd <3

1.12.2oo9( Natěšenost na Vánoce)

1. prosince 2009 v 15:10 | ĐaĐynKa |  !!!... MY DIARY ...!!!
Zdravíčko :)..tak dnééska mě bolí strašně nohyy xD..Dneska jsme měli tělák s učitelem Strejcem xD..doost dobrý, hlavně, že jsme vyhráli xD..Jinak jdu v 5 na 6.ZŠ, je to kvůli střední škole..zajímalo by mě, jeslti se tam dostanu..Tam, kam chci..a kam chcete vy anebo jste na škole?..A jak jste se dneska měli? xD., Taky Vás tak bolí nohy?! xD